Zámek Veltrusy je barokním skvostem české architektury

Veltruský barokní zámek najdou návštěvníci jen pár kilometrů od Nelahozevsi a Kralup nad Vltavou. Nádherné kulisy zámku dotváří přírodně – krajinářský park, který patří mezi nejstarší v Evropě. Přestože se na Veltrusech silně podepsala ničivá povodeň z roku 2002 a od té doby je zámek v rekonstrukci, má toto letní sídlo svým návštěvníkům stále co nabídnout.

Areál zámku Veltrusy s rozlohou asi tři sta hektarů byl při těchto povodních nejvíce postiženou památkou v České republice. Vltava ho v roce 2002 zaplavila až do výše tři a půl metru. Na kompletní prohlídku zámku si sice výletníci ještě budou muset pár let počkat, ale o zážitky rozhodně nebudou mít nouzi ani teď.

Největším lákadlem je možnost prohlédnout si s průvodcem, jak opravy zámku pokračují, případně nahlédnout do skleníků plných nejrůznějších květin a bylin. Daří se jim tu a rostou zásluhou historického kanálového vytápění, které je totiž stále v provozu. Během léta se nabídka zámku rozšíří o dvě výstavy, jedna z nich bude věnována myslivosti, druhá bude prezentovat historické kočáry.

Zámek lze bez nadsázky zařadit mezi nejdůležitější architektonické stavby vrcholného baroka v Čechách. Dějiny veltruského zámku začínají sňatkem hraběte Václava Antonína Chotka s Marií Terezií ze Scheidleru. Zámek nechal hrabě stavět začátkem18. století. Značný majetek a státní funkce mu dovolily pojmout stavbu ve velkorysém stylu. Ústřední zámecká budova má tvar válce, ze kterého paprskovitě vybíhají čtyři jednopatrová křídla, a tím vytvářejí půdorys ve tvaru písmene „X“. Zámecké budovy na ose jih-sever obklopovaly čestný dvůr, který byl uzavřen plotem s alegorickými sochami znázorňujícími 12 měsíců a čtvero ročních období, jejichž autorem byl pravděpodobně Matyáš Braun.

Syn Antonína Chotka - Rudolf Chotek pokračoval v rozšiřování zámku a v roce 1764 obě křídla objektu nechal prodloužit na dvojnásobek dřívější délky. Navíc vnitřním prostorám zámku vdechl rokokovou podobu, která interiérům zůstala dodnes. Úspěšný hrabě působil ve Vídni ve funkci prezidenta finanční komory, a tak ve Veltrusech v roce 1754 uspořádal první vzorkový veletrh na světě, kterého se zúčastnila panovnice Marie Terezie a František Štěpán Lotrinský.

Rod Chotkovských je proslulý nejen svým vztahem k umění, ale také k přírodě. Později v 19. století se příslušníci tohoto rodu podíleli i na rozkvětu Prahy, kde jsou dodnes Chotkovy sady a neméně známá je i chotkovská růže. Podle odborníků je v současné době tato růže pěstována jen na dvou místech, a to v Německu a ve Spojených státech.

Majitelé zámků se zpravidla mění, ale Veltrusy jsou vzácnou výjimkou. Jediný rod, který zde pobýval až do roku 1945, byli pouze Chotkové, a dá se konstatovat, že interiér jejich zámku patřil k nejlepším. Například tapety, které sem nechali Chotkové dovézt, byly nejen nesmírně drahé, ale také hodnotné, neboť se jednalo o ručně malované hedvábné látkové tapety francouzského původu nebo papírové čínské tapety. To jsou věci, které nejsou běžně k vidění, a snad kromě Veltrus ještě Český Krumlov má takto zachovalé interiérové zařízení z 18. století. Od roku 1945 je majitelem zámku stát, který jej také zpřístupnil návštěvnické veřejnosti.

Do hlavní budovy se z čestného dvora vstupovalo reprezentačním schodištěm s balustrády a plastikami nebo salou terrenou v přízemí. Sala terrena má obdivuhodnou štukovou a mozaikovou výzdobu. Zámecké komnaty reprezentačního charakteru se nacházejí v 1. poschodí budovy. Zámecké interiéry jako úvodní sál, japonský a průchozí kabinet, přijímací a čínský salón, pánský pokoj či sál Marie Terezie i ložnice mají drahocenné vybavení, ať už jde o hodnotný dobový nábytek, obrazy, porcelán nebo lustry.

V okolí zámku je situován rozlehlý anglický park. V parku pocházejícím z počátku 19. století jsou umístěny empírové a romantické stavby jako například Laudonův pavilón, pavilón Marie Terezie, most se sfingou a dórský pavilón. K vidění je tu také neogotický mlýn a umělé jeskyně. Zámecký park je otevřen od úsvitu do soumraku všem návštěvníkům, kteří se tu mohou projít podél daňčí obory, ke sfinze nebo právě k pavilonu Marie Terezie.