Kristinestad – odkud kočky houfně utíkaly
Kristinestad na jihozápadním pobřeží Finska okouzlí starými dřevěnými domy, námořnickou historií i klidnou atmosférou malého přístavního města. Někdejší centrum obchodu s dehtem a dřevem dnes láká na historické kostely, muzea i romantické uličky u moře.
Na jihozápadním pobřeží Finska se rozkládá příjemné 8 tisícové městečko Kristinestad, které se může pochlubit pestrou námořnickou historií. V minulosti bylo totiž důležitým přístavem, z něhož se dopravoval dehet a dřevo do vzdálených přístavů. Dnes už je místní přístav v ústraní zájmu, ale dřevo a brambory jsou zdrojem obživy mnoha zdejších obyvatel.
Kristinestad, finsky Kristiinankaupunki, je klidné, až idylicky působící přímořské město, které bylo pojmenováno po švédské královně Kristině. Stejně jako je tomu u mnoha dalších měst na jihozápadním pobřeží Finska, i v Kristinestadu se mluví dvěma jazyky, město je tedy bilingvní. Přibližně 58% obyvatelstva hovoří švédsky, zbylých 42% pak finsky.
Foto: kostel Ulrika Eleonora Kirkan
Kristinestad byl založen v polovině 17. století hrabětem, švédským státníkem a vojákem Per Brahem (1602 – 1680). Městečko poměrně rychle nabývalo na významu díky výstavbě lodí a stalo se důležitým obchodním centrem pro celé široké okolí. Každý, kdo Kristinestadem projížděl, musel zaplatit celní poplatek. Poplatky byly vybírány ve staré celnici Staketgatan. Tato malá dřevěná a téměř zchátralá budova z roku 1720 stojí nedaleko impozantní městské radnice. Poté, co začaly brázdit moře parníky se však důležitost Kristinestadu rozplynula a hodně místních obyvatel se za prací odstěhovalo do Švédska.
Město zdobí dva kostely – starý kostel Ulrika Eleonora Kirkan z roku 1698, který se podařilo dochovat v původním stavu dodnes a nový kostel Nya Kirka postavěný z červených cihel. Nový kostel má vysoký dřevěný strop a typickou kostelní loď zasvěcenou námořníkům. Nad oltářem je možné si prohlédnout velký obraz s názvem „Ukřižování“. K nejzajímavějším památkám Kristinestadu však patří samotné centrum tvořené starými malovanými dřevěnými domky. Městečko je malé a tak si dokázalo dodnes udržet svou magickou vesnickou atmosféru.
Foto: kostel Ulrika Eleonora Kirkan
Kdo se zajímá o námořnictví, měl by navštívit Sjöfartsmuseum vystavující exponáty související s námořní tématikou. Jednotlivé předměty, které jsou v muzeu k vidění, nasbíral starý námořní kapitán Kristinestadu. Námořnická historie města je zde vylíčena skutečně precizně. Další zajímavé muzeum se nazývá Lebell House. Vystavuje věci, které kdysi patřily bohatému obchodníkovi – polskému válečnému zajatci, který si vydělal obrovské jmění v námořní dopravě. Předměty se datují do poloviny 19. století a líčí život horní vrstvy obyvatelstva v tehdejším Kristinestadu.
Foto: kostel Nya Kirka
Nedaleko městské tržnice začíná ulice s nevšedním názvem Alej náhončích koček (Kattpiskargränden). Její název je odvozen od řemesla, kterým se v Kristinestadu v 80. letech 19. století živilo množství lidí. Šlo o chytače koček, kteří zabíjeli nemocné kočky, aby se tak předešlo možnému rozšíření moru. Asi 5 km severně od města stojí vila z roku 1896, v níž se nachází muzeum Carlsro, které opatruje nádhernou sbírku starožitností pocházejících z období carismu.