Francie - poznávání regionů

Poznala jsem některé regiony Francie, které, ačkoli jsou součástí jedné země, vyznačují se i různými kulturními nebo přírodními rozdíly. Každá část Francie je jiná, poznala jsem Provence, které místní lidé nazývají Côte d´Azur(Azurové pobřeží), kde vládne sluníčko a veselá nálada.

Poznala jsem Akvitánii, kde je naprostý klid a nádherná příroda, hlavně divoké moře a Paříž, kde poznáte rozdílné kultury a mnoho monumentů včetně Eiffelovy věže. Každý rok jsem se jela podívat do určité oblasti, nejvíce času jsem strávila, co se zájezdů nebo jazykových kurzů týče, v Paříži.

V Paříži bylo mnoho lidí rozdílných kultur, takže pokud chcete poznat mnoho kultur, určitě se sem podívejte. Jednou, kousek od Eiffelovy věže jsem nejednou uslyšela hudbu El condor pasa. Šla jsem za tóny hudby a spatřila jsem indiánskou rodinu se stánkem. Bylo to moc krásné, muž, žena a dvě děti. Zatímco muž hrál na hudební nástroje, žena se starala o děti a zároveň prodávala výrobky. Požádala jsem ji, jestli si mohu vyfotit malého chlapečka, což mi dovolila. Při otázce, odkud pochází, jsem se dozvěděla, že jsou původně z Ekvádoru, ale bydlí ve Španělsku. Byli to velmi příjemní lidé.

Foto: Eiffelovka

Co se týče kultury mimo známou Eiffelovu věž nebo Vítězný oblouk, jsem navštívila také Museum du quai Branly, což se vztahuje na historii a kulturu všech kontinentů. Byla tam zároveň i putující výstava mayského umění z Guatemaly. Dalším krásným muzeem bylo muzeum Guimet, které se týká výstavy asijského umění. K vidění tu byly sošky a krásné historické nádoby.

Navštívila jsem také Akvitánii. Víc než historické památky mi tady zaujaly ty přírodní. Krásné vysoké skály, které se vyjímaly a byly naprosto nepřehlédnutelné. Velmi mě zaujal vrcholek jedné skály, z kterého byl naprosto úžasný výhled. Jinde jsem si zase sedla v klídku u řeky. Bylo to nádherné. Sedět v klidu, na sluníčku a u řeky,naprostá pohodička.

Další den jsme se zájezdem jeli do jedné vesničky. Byl tam klid, žádný ruch, nejspíš jsme v tu chvíli byli v té vesničce jediní turisté. Pak jsem se šla projít za vesnici, kde byly vidět koně. Ačkoli to bylo v západní Evropě, lidé tam žili v klidu, což mi zaujalo. Nikdo nikam nespěchal, vládla tam naprostá pohoda. Prostě klidná vesnice.

Foto: Pohoda francouzského venkova

Jiný rok jsem poznala La Provence. Bylo tu hodně slunečno a co se mi tady hodně líbilo, bylo to všudypřítomné sluníčko a veselá nálada. Skoro na každém rohu se na trzích prodávaly čerstvé ryby a sýry, točená zmrzlina anebo palačinky, kterým místní říkají crepes.

Líbilo se mi chození u moře. Na pláži také byly překrásné kamínky. Co mi bavilo, bylo pozorování moře. Při tom se vaše mysl zklidní. Najednou nikam nepospícháte, jen pozorujete moře a jste v klidu. Je to příjemný okamžik... (Jen pozor, pokud jste se vydali na poznávací zájezd, abyste pak nemuseli honit autobus!)

Francie, země mnoha kultur, přesto stále stejná a zároveň rozdílná. Však to,co je na ní nejkrásnější-pohodoví lidé a rozmanitá příroda, dotváří tuto poklidnou atmosféru, ze které se máme co učit.