Mariazell, poutní místo Rakouska

Na severu Štýrska, u hranic s Dolním Rakouskem se nachází snad nejslavnější poutní místo ve střední Evropě, kterým se stalo malé městečko Mariazell. Každoročně se sem vydávají davy lidí z nejrůznějších koutů Evropy, aby navštívili zázračnou kapli místního kostela a na vlastní oči si prohlédli dřevěnou sochu Panny Marie pocházející z 12. století.

Poutní bazilika v Mariazellu byla založena již roku 1157, což dokazuje nápis vytesaný nad hlavním vchodem. Letopočet lze pokládat za rok zahájení stavby románské kaple, kterou postavil hrabě Jindřich Vladislav Moravský z vděčnosti za uzdravení z těžké nemoci. První písemná zmínka o osadě s názvem Cell nacházející se v těchto místech se datuje do roku 1243. Už v roce 1330 byl „kostel Naší milé Paní v Zellu“ zmíněn v arcibiskupské listině jako nejnavštěvovanější poutní místo v zemi. Toto prvenství mu zůstalo dodnes. Je nejslavnější mariánskou svatyní ve střední Evropě, duchovním a náboženským střediskem katolických národů Dunajského prostoru.

Velkého rozkvětu dosáhlo město Mariazell v období po skončení protireformace. Místní bazilika Wallfarthskirche Mariazell se stala národní svatyní habsburského domu. V té době sem začalo přicházet stále více a více poutníků. Nakonec jich bylo tolik, že je tento gotický svatostánek už nebyl schopen pojmout. Opat Benedikt Pierin ze St. Lambrechtu se proto roku 1644 rozhodl, že nechá baziliku rozšířit a kompletně přestavět.

Rekonstrukce trvala celých 50 let, dnešní barokní podoba baziliky pochází právě z té doby a z velké části je dílem architekta Domenica Sciassia. Ten však zemřel čtyři roky před dokončením tohoto velkolepého díla a je pohřben v kryptě baziliky. Hlavní oltář byl postaven podle plánu Johanna Bernharda Fischera z Erlachu v roce 1692. K jeho vysvěcení došlo 31. srpna roku 1704 opatem Franzem von Kaltenhausenem. Roku 1757 nechal po stranách hlavního vchodu sochař Balthasar Moll umístit sochy moravského markraběte Jindřicha a uherského krále Ludvíka I.

V roce 1827 byla památka značně poškozena rozsáhlým požárem. Tehdy byla zničena střecha, helmice věží a také zvony. Díky příspěvkům obyvatel z celé habsburské monarchie mohlo dojít k opravě. Roku 1907 byl kostel povýšen na baziliku minor, “Magna Mater Austriae” (Velká Matka Rakouska). Bazilika se stala symbolem živé křesťanské víry, po pádu tzv. železné opony sem začalo přicházet ještě více poutníků. Největší počet jich přichází samozřejmě z Rakouska a Maďarska, ale velké zastoupení zde mají také návštěvníci z Čech a Moravy, Francie, Itálie, Chorvatska, Polska, Německa a Švýcarska.

Uprostřed hlavní lodi kostela se nachází tzv. Zázračná kaple, která je vlastním poutním místem. V jejím interiéru naleznete oltář, jenž je dílem J. B. Fischera von Erlach, s románskou sochou trůnící Madony s Ježíškem posazeným na klíně. Socha se datuje do období kolem roku 1300 a byla sem přinesena mnichem Magnusem z benediktinského kláštera sv. Lambrechta. Od té doby, co zde soška vyřezaná z lipového dřeva stojí, se údajně zázračně začaly plnit modlitby věřících. Podle tradice dnes sošku oblékají do šatů, které jsou darem od šlechtičen. Bez šatů je možné sochu spatřit jen 8. září, v den svátku Marie, nebo 21. prosince, tedy v den založení kostela.